Chlumčany - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie

Chlumčany

Obec Chlumčany není městem, ale brzy přestala být také typickou vesnicí a ve všech ohledech se jí neustále vzdaluje. Obec leží 15 km jjz. od města Plzně v nadmořské výšce 390 m, na okraji široké brány, která spojuje Plzeňskou a Přeštickou kotlinu. Dominantou a současně nejvýše položeným bodem této oblasti je východní cíp Vrchu ležící v lese Vysoká v nadmořské výšce 496 m. Území Chlumčan bylo v dřívějších časech, díky své poloze, hojně využíváno k zemědělské činnosti, moderní a radikální přestavba obce však tento zemědělský a vesnický charakter úplně setřela. Chlumčany jsou v současné době významným, ryze průmyslovým střediskem Plzeňska. Pod správu Obecního úřadu Chlumčany patří také ves Hradčany.

Přesné datum založení Chlumčan známo není, dle jistých skutečností se domníváme, že to bylo až v poslední fázi kolonizace zdejší krajiny, tedy nejdříve ve druhé polovině 13. a nejpozději v první polovině 14. století. První historicky doložená písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1379, je tedy zřejmé, že v tomto roce Chlumčany již existovaly. Obec byla původně založena jako osada s 20 až 23 usedlostmi. Chlumčany jsou vsí Chlumčanů, tedy lidí žijících na chlumu, nebo pod chlumem, přičemž jako chlumy se dříve označovaly táhlé zalesněné hřebeny. V případě Chlumčan se jednalo zřejmě o zdejší Vrch či masiv Vysoké.

Krátce po svém vzniku se Chlumčany zařadily k osadám z hlediska velikosti značně nadprůměrným, tento trend si konečně podržely až dodnes. Na přelomu 14. a 15. století měla obec 20 až 23 lánů (lánových usedlostí), což pro představu činilo kolem 350 ha, v této době zde žilo přibližně 180 až 220 stálých obyvatel. Všechna zde uvedená čísla však vycházejí z pouhých dohadů a nepřesných výpočtů, neboť první spolehlivý údaj pochází až z poloviny 17. století.

Prvními majiteli Chlumčan byli příslušníci starého vladyckého rodu Chlumčanských z Přestavlk, kteří v okolí obce sídlili již v 1. polovině 13. století. Jejich erb byl tvořen stříbrně a černě děleným štítem, v klenotu s buvolími rohy, rozevírajícími se ve špici v tzv. sloní trouby či choboty. Od roku 1379 měli Chlumčany v držení přestavlčtí bratři Petr a Racek, třetí z bratří Jan se neuvádí proto, že již před rokem 1379 postoupil svůj díl majetku Petrovi a zemřel v roce 1381. Krátce nato zemřel i Racek, neboť v roce 1389 se připomíná již jen Petr se synem Mikulášem, který později zdědil celý rodový majetek, k němuž patřily Přestavlky, Chlumčany a patrně i ves Háj nebo její část. Mikuláš je jako majitel připomínán ještě v roce 1412. Chlumčany byly součástí přestavlckého majetku až do roku 1496, kdy byli vlastníky Racek, potomek Mikulášův, a jeho syn Jan. Tito dva rytíři prožili v Chlumčanech celé nelehké období husitských bouří. Jako naprostá většina příslušníků drobné i vyšší šlechty na Plzeňsku stáli totiž na straně katolíků a pomáhali chotěšovskému klášteru. O jejich věrnosti katolictví svědčí i fakt, že nepodepsali stížný list české šlechty proti upálení M. Jana Husa.

O tom, jak Chlumčany vypadaly v těchto bouřlivých dobách sice neexistuje dostatek historických pramenů, dle faktu, že Plzeňsko bylo po celou dobu husitské revoluce jedním z hlavních válčišť v Čechách, však můžeme právem předpokládat, že ani Chlumčany nezůstaly zcela ušetřeny - plenění statků nepřátel a jejich pomahačů bylo tehdy totiž nejen vojenskou nutností, ale přímo součástí strategie a taktiky, která měla často na úspěch tažení větší vliv, než vlastní bojová akce. V této době, dle některých autorů, v okolí Chlumčan zaniklo mnoho osad, mezi něž patřila také ves Háj. Tato fakta však nejsou podložena historickými prameny.

Po Rackovi z Přestavlk v Chlumčanech vládl od roku 1434 jeho syn Jan s manželkou Markétou, která byla nositelkou neobvyklého erbu, na zlatém štítu byla vyobrazena černá hlava osla. Byl to znak rodu ze Lnář a z Kasejovic, jenž byl spřízněn s rodem Frymberků. Markéta Janovi porodila syny Petra, Viléma, Mikuláše Vlacha a Rousa a sama zemřela před rokem 1454. Petr sloužil panu Petru ze Šternberka a v roce 1471 od něj získal hrad Buben u Města Touškova. Zemřel roku 1485, hrad po něm pak převzal jeho bratr Vilém.

V roce 1496 se na Přestavlkách připomíná již Mikuláš Vlach, jak majetek získal však není známo. Mikuláš Vlach zemřel již před rokem 1502, neboť v té době již Přestavlky vlastnil Oldřich Lukavský z Hrádku. Chlumčany zdědil poslední z bratrů - Rous, který však před rokem 1468 zemřel. V té době byl jeho syn Markvart ještě nezletilý, a proto se Chlumčan v roli poručníka ujal Markvartův strýc Vilém. Sám Markvart se vlády v Chlumčanech chopil až kolem roku 1495. Ne však na dlouho, neboť již v roce 1501 celý statek prodal Matoušovi z Domaslavi.

Matouš byl královským úředníkem, na svou dobu velice vzdělaným, a již v roce 1501 sestavil regestra výsad a listin království Českého pod názvem: "Registrum na deset truhlic, do kterých jsou složeny privilegia království Českého. V Chlumčanech úřadoval ještě v roce 1505 a poručnicí svých nezletilých synů, Zikmunda a Markvarta, ustanovil svou manželku Elišku z Schelndorfu, která na chlumčanské tvrzi hospodařila až do své smrti.

Před polovinou 16. století drželi Chlumčany společně Zikmund a jeho synovec Jan, syn Markvartův z Domoslavi, a v roce 1545 si statek vložili do desek zemských. V roce 1560 Zikmundovi synové prodali Chlumčany Janovi Příchovskému z Příchovic na Smržovicích a Dobříkově, který je však nechal obratem přepsat na svého jediného syna Zdraslava. Ve vlastnictví rodu Příchovských byla tato polovina Chlumčan až do roku 1592, kdy ji Alžběta Chanovská z Příchovic prodala Janu Vidršperkovi z Vidršperka. Druhou polovinu Chlumčan vlastnil v té době Jan Vlasatý z Domaslavi. Posledními vlastníky této poloviny byli jeho synové Tobiáš a Volf. Ti ji prodali Janu Vidršperkarovi.

Od Jana Vidršperkara celou obec roku 1602 koupil Mikuláš Vratislav z Mitrovic. Rod Mitroviců pak Chlumčany držel po celé století. Nechybělo přitom mnoho a hned první z tohoto rodu - tedy Mikuláš Vratislav - mohl o obec velice brzy přijít. V roce 1618 se totiž během stavovského povstání přidal ke "vzpurným" stavům a postavil se císaři Ferdinandovi. Po porážce povstání mu pak za to byl celý majetek (včetně Chlumčan) zkonfiskován, po deseti letech mu však ves byla navrácena, zadluženost obce totiž byla podle závěru komise větší než její hodnota.

V této době již Evropou zmítala třicetiletá válka, která pro obec znamenala nejčernější kapitolu celé své historie. Obyvatelé byli sužováni drancováním procházejících švédských vojsk, vojáci však kromě plenění a loupení do zdejšího kraje zavlekli také mor - ten zde opakovaně řádil v letech 1633 a 1634. Během této doby zemřela více než čtvrtina obyvatel! Na konci války pak kraj postihla ještě jedna morová epidemie, která ještě podtrhla zdrcující dopady války na zdejší oblast. Mnoho městských domů, chalup a gruntů zůstalo opuštěných, vrchnost proto k jejich dosídlení zvala nové osadníky z Německa, kteří tak na Dobřansku posílili již existující německou menšinu. Během jedné generace pak došlo k významné germanizaci celého regionu.

V důsledku třicetileté války byly Chlumčany po roce 1654 sloučeny s Dnešicemi. Obě vsi se tak snažily vyřešit své poválečné hospodářské problémy. Po smrti Diviše Vratislava z Mitrovic se stal majitelem spojených obcí a Mirošova Divišův syn Adam František. Po něm vše roku 1699 zdědil syn Jan Antonín, který o dva roky později získal hraběcí titul. Ve stejném roce, tedy v roce 1701 se obce dostaly do vlastnictví Adama Jindřicha ze Steinau, generála ve službách Benátské republiky. Ten spojený majetek spravoval celkem jedenáct let, aby jej roku 1712 prodal Ferdinandovi Matějovi z Morzinu. Ferdinand Matěj potřeboval pro své hospodářské aktivity značné finanční prostředky, sjednotil a utužil proto povinnosti svých poddaných. Ti museli vykonávat robotu na panském, odevzdávat naturální dávky a desátky a platit činže a další poplatky. Chlumčanům tato zátěž přinesla mnoho problémů a obec se prakticky až do reforem Františka Josefa potýkala s hospodářskou stagnací. Ferdinand Matěj chlumčanským chalupníkům navíc začal za účelem dalšího zisku odprodávat dědičné právo na grunty, které zdejší chalupníci, přestože se zde odpradávna zvykově dodržovalo, postrádali. Ceny za přiznání dědičného práva přitom byly na tehdejší dobu a možnosti nevolníků nesmírně vysoké.

Dalším držitelem Chlumčan se po smrti Ferdinanda Matěje z Morzinu stal roku 1725 Ferdinandův syn Ferdinand Maxmilián František. Posledním majitelem Chlumčan z rodu Morzinů pak byl Ferdinandův Maxmiliánův syn Karel Josef. V letech 1746 - 1749 byla v obci postavena kaple Panny Marie. Od 70. let 18. století v obci konečně nastalo období prudkého rozvoje. Novým majitelem panství se pak stal Karel Bedřich, říšský hrabě z Hatzfeldu a Gleichenu, pán z Wittenberku, rytíř zlatého rouna a velkokníže řádu sv. Štěpána, císařský tajný rada a řídící státní ministr vnitra. Ten panství držel do roku 1794, kdy jej postoupil Hugo Damianovi, hraběti ze Schönbornu. Schönbornové pak Chlumčany drželi až do 20. století, byli tak posledními šlechtickými majiteli obce. V této době Chlumčany čítaly 51 popisných čísel, v obci hospodařilo 12 sedláků, 20 chalupníků a 12 domkářů, dobové zápisy hovoří také o jedné židovské rodině na panské chalupě bez polí. Hugo Damian přitom podporoval růst obce vydáváním všech potřebných vrchnostenských povolení, v letech 1789 - 1819 tak v Chlumčanech přibylo dalších 8 domkářských chalup a dva pololánní statky.

Rozvoj obce ukončily až napoleonské války. Obyvatelé během nich opět trpěli průchodem armád - např. v letech 1799 a 1800 to byl ruský expediční sbor maršála Suvorova, v roce 1805 okolím ustupovali Rakušané a za nimi táhli směrem na Plzeň Francouzi. Nejhoršími se pro zdejší kraj nakonec ukázaly být roky 1813 - 1815. Roku 1832 pak obec ještě postihla epidemie cholery. K roku 1839 v Chlumčanech žilo na 446 obyvatel v 63 domech.

Hugo Damian předal svůj majetek roku 1817 svému synovi Fridrichu Karlu Josefovi z Schönbornu. Po Fridrichově smrti panství získal jeho syn Ervín, který se ukázal být starostlivým pánem a značně se zasloužil o rozvoj svého panství. Po něm majetek roku 1881 převzal jeho nejstarší syn Karel. Ten se oproti svému otci o chod panství příliš nezajímal a raději vedl nákladný a hýřivý život. Během několika let tak panství značně zadlužil. Panství pak předal svému synovi Janovi ze Schönbornu, poslednímu držiteli panství z tohoto rodu. Jan se o hospodářské záležitosti svého panství příliš nezajímal. Většinu času trávil různými kratochvílemi - vycházkami a projížďkami, podle pamětníků se ke svým poddaným choval přátelsky a laskavě, dokonce prý učil místní kluky hrát fotbal, tehdy ještě nepříliš známou hru! Dobrá povaha svého majitele však hospodářství panství nepomohla, dluhy panství tak narostl do takové míry, že velkostatek musel být dán pod nucenou správu. Jan z Schönbornu se odstěhoval na zámeček do Příchovic a později do Prahy. Dvory a podniky na panství byly v roce 1906 pronajaty zájemcům, dvůr v Chlumčanech si pronajal Žid Isidor Stern. Právně však dvůr nadále náležel Schönbornům, a to až do pozemkové reformy po vzniku samostatného Československa.

Vraťme se však ještě kousek zpátky do historie, nesmíme přece zapomenout na revoluční rok 1848, který měl pro obyvatele obce zásadní důsledky. Tehdy byla totiž konečně zrušena robota! Sedláci se z ní však museli nejprve vykoupit, což některým trvalo ještě i více jak 20 let. V druhé polovině 19. století pak byla v obci zřízena škola (v č.p. 66). V roce 1873 v Chlumčanech vypukla poslední velká epidemie, smrtící nemocí tentokrát byl opět cholera. Druhá polovina 19. století byla ve zdejším kraji také ve znamení velkého rozvoji průmyslu. V jeho důsledku v Chlumčanech nastal prudký nárůst obyvatel a současně se začal měnit i celkový charakter obce - od 80. let 19. století Chlumčany přestávaly být ryze zemědělskou obcí a v době před první světovou válkou dělníci tvořili již přibližně polovinu veškerého zdejšího obyvatelstva. V roce 1873 bylo nedaleko obce nalezeno ložisko kaolinu, od této doby se tak datuje historie zdejší keramické výroby. Ještě v tomtéž roce byla na místě nálezu vybudována plavírna kaolinu a byla zahájena výroba. Od roku 1870 se za 40 let zvýšil počet domů i obyvatel Chlumčan téměř na dvojnásobek. Pro představu - v roce 1869 obec čítala 71 popisných čísel a žilo zde 497 obyvatel, v roce 1910 to bylo již 135 čísel a 981 obyvatel.

Dne 21. 9. 1901 byla v Chlumčanech otevřena poštovna. Na podzim roku 1913 byla zahájena výstavba nové školy. V této době, přesněji již od konce 80. let 19. století se v obci také značně rozvíjel spolkový a kulturní život. Konala se zde různá lidová shromáždění a slavnosti, existoval zde prý ochotnický divadelní soubor a údajně tu krátce působila také místní organizace Sokola, přesné informace bohužel nemáme, protože veškeré dokumenty včetně kroniky byly za války zabaveny Němci. Z dalších spolků a sdružení založených v Chlumčanech můžeme jmenovat např. místní odbočku Národní jednoty pošumavské pro Dobřany a okolí, Čtenářsko - hospodářskou besedu, Všeodborový spolek dělnický v Chlumčanech, Svaz českých hlinodělníků a Sbor dobrovolných hasičů.

Poklidný a spokojený život v obci ukončil příchod první světové války v roce 1914. Hned na počátku války byli z Chlumčan odvedeni záložníci ve věku 24 - 36 let, brzy nato proběhla druhá mobilizace, odvedeni byli i muži ve věku 36 - 42 let. Obec tak začala pociťovat nedostatek pracovních sil, mužskou práci musely zastat ženy a nejstarší děti. Během války pak lidé strádali nedostatkem. Potraviny a různé výrobky byly vydávány pouze na lístky, lidé pak museli pro potřeby armády odvádět naturálie a nejrůznější produkty a předměty, zvláště žádaní byli koně, odváděl se také dobytek apod.. S postupujícími měsíci bylo stále méně potravin, v zimě lidé neměli dostatek ošacení. V Chlumčanech byla během války ubytována skupina uprchlíků. Nejhorším důsledkem války pro obec byly zajisté ztráty životů odvedených mužů, o kterých se jejich rodiny postupně dozvídaly. Dohromady na frontách padlo 27 zdejších obyvatel, často otců rodin a hospodářů (dne 28. 10. 1921 byl padlým hrdinům odhalen pomník před č.p. 10).

Kýžený mír přinesl až rok 1918. S ním byl také spojen vznik samostatného Československa. Konec války však ještě zdaleka neznamenal konec všem problémům, se kterými se obec až doposud musela potýkat. Zásobování se zlepšovalo jen pomalu, ještě rok po válce lidé stále strádali nedostatkem potravin. Ke všemu v československém pohraničí vyvstal národnostní problém - Němci požadovali odtržení Sudet od ČSR.. K roku 1921 měly Chlumčany 162 popisných čísel a žilo zde na 1331 obyvatel - z toho 1323 bylo české národnosti, 4 byli Němci a 4 Poláci. V roce 1922 byla v obci obnovena četnická stanice (zřízená původně již před válkou).

Ve druhé polovině 20. let došlo k dalšímu velkému růstu počtu obyvatel a domů v obci. K tomuto rozvoji přispělo i to, že obec v letech 1924 - 1927 levně rozprodala všechny volné stavební parcely. Současně s růstem obce rostlo také sociálně - ekonomické postavení zdejšího obyvatelstva. Republika se již po válce vzpamatovala a mohlo začít období nového rozvoje. Spolu s ním přišel také rozvoj kulturního, společenského a spolkového života v obci. V Chlumčanech tak byly zakládány různé sportovní a tělovýchovné organizace - např. místní organizace Sokola, fotbalové kluby SK Chlumčany, SK Kolumbie a SK Kaolinka, v roce 1921 sloučené v jediný pod názvem SK Chlumčany, Dělnická tělocvičná jednota apod. Vedle nich ovšem v obci fungovala také knihovna, "honební společenstvo" a další spolky. V roce 1930 byla dokončena elektrizace obce. Nejvýznamnějším podnikem v Chlumčanech byly kaolinové závody.

Rozvoj Chlumčan však na počátku 30. let zastavila světová hospodářská krize. Ta se zde, v obci s vysokým podílem dělníků, projevila rostoucí nezaměstnaností. Životní úroveň místních lidí začala opět klesat a řadu z nich čekaly nelehké roky. Krize však naštěstí odezněla a v druhé polovině 30. let mohl začít opětovný ekonomický vzestup. Světová hospodářská krize však za sebou nechala jeden důsledek, který se měl brzy projevit, a který měl zásadní vliv na běh celého světa - krize totiž dopomohla Adolfu Hitlerovi k uchopení moci v sousedním Německu. V druhé polovině 30. let pak dochází ke značnému zhoršení vztahů mezi oběma národy a s blížícím se rokem 1938 mezi oběma státy povážlivě roste napětí…

Kvůli možné německé hrozbě byla v Chlumčanech od poloviny 30. let věnována zvýšená pozornost brané přípravě obyvatelstva na možný válečný konflikt - v případě německého úderu by totiž podle "Grun" plánu Chlumčany ležely na směru hlavního úderu. Během květnové částečné mobilizace (20. 5. 1938) bylo odvedeno pouze několik zdejších mužů, za všeobecné mobilizace v září však narukovalo již přes 100 chlumčanských mužů. K boji nakonec nedošlo, protože došlo k podepsání Mnichovské dohody. Bez pomoci spojenců pak už odpor mnohem silnějšímu nepříteli neměl smysl. Německá armáda obsadila české pohraničí a Chlumčany se tak staly bezprostředně pohraniční obcí. Druhá světová válka se nezadržitelně blížila.

Brzy po Mnichovské dohodě do obce dorazili první čeští uprchlíci ze zabraných pohraničních oblastí. Většina pokračovala dál do vnitrozemí, část z nich se tu však usadila a někteří zde pak zůstali natrvalo. Během druhé světové války zažívali obyvatelé obce další těžké období. Údajně sice situace se zásobováním a nedostatkem potravin nebyla tak špatná jako za první světové války, ke všeobecnému nedostatku se však nyní připojil ještě strach z nacistického teroru. Od roku 1940 byly v Chlumčanech prováděny domovní prohlídky vedené gestapem. Německý válečný průmysl potřeboval velké množství surovin a materiálu, zdejší průmyslové závody proto za války pracovaly na plné obrátky, byli najímáni noví dělníci, zapojeni byli i nuceně nasazení. Zvýšená potřeba černého uhlí vedla dokonce i ke znovuotevření dolu u Chlumčan. Za války obec zažila také několik dramatických okamžiků - např. v noci 17. 4. 1943 byl proveden spojenecký nálet na sousední Dobřany, na Chlumčanský katastr při něm dopadlo 32 tříštivých pum. Vesnice naštěstí přímo zasažena nebyla, jen jediná velká zápalná puma spadla do stodoly Josefa Fořta v č.p. 132, naštěstí však dopadla do fůry řezanky a nevybuchla. Vítr pak na obec ještě zavál několik dohořívajících osvětlovacích bomb na padácích. Několik obyvatel obce se také zapojilo do odboje proti nacistům, gestapo se však tajné odbojové organizaci působící v celém okolí dostalo na stopu a zatklo řadu jejích členů. Mezi nimi byl i chlumčanský Bohuslav Kašpar, který pak zemřel v koncentračním táboře v Terezíně. K další tragédii došlo přímo u obce - Němci asi 200 východně od vesnice zřídili světlometné stanoviště, tvořící součást systému protiletecké obrany Plzně. Toto stanoviště bylo vyzbrojeno i velkorážním kulometem pro svou obranu. Dne 20. 4. 1945 však na něj byl podniknut útok spojeneckých stíhačů, při kterém byla německá posádka stanoviště doslova rozstřílena.

Na konci války se v lesích kolem Chlumčan soustředily značné síly wehrmachtu. Počátkem května však nastal všeobecný německý ústup, k žádným bojům zde proto nedošlo. Dne 5. 5. byli německými vojáky zataraseny přístupové komunikace do obce, Němci však nakonec před přicházející americkou armádou utekli. Druhý den byl zdejší kraj osvobozen. Dne 7. 5. 1945 byla v obci ustanovena asi čtyřicetičlenná revoluční garda, která pak, vyzbrojena posbíranými německými zbraněmi, hlídala obec a kaolinku. Začátkem května bylo v obci ubytováno asi 150 amerických vojáků, tvořících týlové jednotky údajně 8. obrněné brigády pod velením kpt. Horna.

Po válce se život v obci začal pomalu vracet do starých kolejí. Radost z osvobození pomalu doznívala a obec se musela opět potýkat s přetrvávajícími problémy se zásobováním apod.. Postupem času však těchto problémů ubývalo a v Chlumčanech mohlo ačít další období budování a rozvoje.V listopadu 1946 byl schválen dvouletý výhledový plán rozvoje obce, který zahrnoval 10 hlavních bodů - postavení nové měšťanské školy, výstavbu kanalizace, opravy cest a silnic, úpravu návsi, postavení hřiště a koupaliště, znovuzavedení vody na hřbitov, zboření staré obecní kovárny, postavení nové hasičské zbrojnice, osázení obce a silnic ovocnými stromy a opravu budovy NV.

Únorové události roku 1948 v Chlumčanech proběhly v klidu. V létě tohoto roku byla dokončena oprava návsi a výstavba betonové požární nádrže. Na konci 40. let se obec potýkala s neúspěchy v hospodaření JZD a neplnění stanovených dávek. Od roku 1951 se také zpomalila veškerá výstavba v obci (pokračovalo jen budování stadionu), padesátá léta tak můžeme oproti konci let čtyřicátých označit za období útlumu. Léta šedesátá však již opět zaznamenala úspěchy. Bylo to například otevření zdravotního střediska v roce 1963, v letech 1962 - 1963 proběhla také hlavní část výstavby nového sídliště (celkem bylo postaveno 16 bytovek s 87 byty). Součástí sídliště byla i školka a první samoobsluha v obci. V roce 1964 bylo do užívání předáno koupaliště u stadionu, začátkem října byla zahájena výstavba nové školy, a ve stejném roce také proběhla generální rekonstrukce návsi. V letech 1963 - 1964 obec zažila migrační šok, kdy počet jejích obyvatel po dokončení sídliště jednorázově stoupl o více jak 40 %! V roce 1966 tak Chlumčany čítaly 2303 obyvatel. Trvalo pak několik let, než se noví přistěhovalci sžili se starými usedlíky. Nárůst obyvatel navíc způsobil podstatné změny ve vesnickém rázu života obce.

Na jaře roku 1970 byla vybudována první část nové kanalizace a chodníky podél hlavní komunikace, došlo také k rozšíření čistírny odpadních vod a cesta ke hřbitovu dostala asfaltový povrch. V letech 1972 - 1973 proběhla plynofikace sídliště. V polovině roku 1974 byla zahájena největší stavba v historii obce - víceúčelový kulturní dům. V hlavní části zařízení byl zahájen provoz v roce 1978. Souběžně se stavbou bylo také vyasfaltováno náměstí a přilehlé ulice. V 80. letech rozvoj obce pokračoval. Hlavními investičními akcemi, které měly proběhnout ve druhé polovině 80. let a na které byly zajištěny finanční prostředky, bylo dobudování kanalizace v celé obci, výstavba sběrny odpadových surovin, výstavba nákupního střediska a zřízení skládky odpadu. V neinvestiční části to pak bylo několik desítek menších staveb a rekonstrukcí jako oprava rozvodu vody, výstavba chodníků, oprava dětského koupaliště, rekonstrukce hřiště TJ, výstavba nové požární zbrojnice apod.. Podle sčítání lidu v obci k roku 1991 žilo 2234 obyvatel.

V roce 1991 byly realizovány rekonstrukce městské kanalizace v Zahradní, Družstevní a Lukavické ulici. Rekonstrukcí prošla také Kaple na Hradčanech. V následujícím roce proběhla rekonstrukce kanalizace v ulici Marie Majerové, opěrné zdi v ulici Svatopluka Čecha a byla provedena také oprava střechy kaple Panny Marie Pomocné. V roce 1993 byl zastupitelstvem obce schválen "Program obnovy vesnice". V tomto roce se pak opravovaly komunikace a chodníky k bytovým jednotkám a v areálu mateřské školy. Dále byla provedena přístavba hasičské zbrojnice a upravovala a odvodňovala se skládka TKO Pod Vrchem. V roce 1994 proběhly rekonstrukce dalších částí městské kanalizace, zřídilo se veřejné osvětlení chodníku na nádraží, opravovaly se zdi základní školy, zčásti se připojovaly elektrické přípojky kaple Panny Marie Pomocné, obec dále převzala do své péče knihovnu, mateřskou školku a dům s pečovatelskou službou.

V roce 1995 se zřizovala instalace sítě telefonních linek, proběhla výstavba skupinového vodovodu, realizovala se plynofikace kotelny základní školy, knihovny a části obce. Začala výstavba I. etapy vodovodního řadu, za obcí vznikla čerpací stanice pohonných hmot. Nadále pak pokračovala oprava kaple Panny Marie Pomocné a hasičských zbrojnic v Chlumčanech a Hradčanech. Rok 1997 byl ve znamení nákladných oprav. V tomto roce nadále probíhala rekonstrukce částí městské kanalizace, v několika ulicích bylo zřízeno veřejné osvětlení, vznikla vodovodní přípojka na hřbitově ke kašně, proběhla úprava skládky KTO Pod Vrchem, byly opraveny vstupní dveře kaple Panny Marie Pomocné, proběhla také oprava střechy staré základní školy, oprava základní školy a knihovny, oprava točny autobusů a plynofikace obce. Budována začala být také II. etapa vodovodu. V roce 1998 byly provedeny úpravy hasičských zbrojnic v Chlumčanech a Hradčanech, vystavěly se šatny v základní škole a vzduchotechnika v kuchyni mateřské školy, nadále pak pokračovala rekonstrukce kanalizace. V roce 1999 prošla ulice Komenského kompletní rekonstrukcí, dále se pak rozšiřoval vodovodní řad a provedla se elektroinstalace v kapli Panny Marie Pomocné. V příštím roce proběhla výstavba II. etapy veřejného osvětlení, rekultivace skládky KTO Pod Vrchem a rekonstrukce další části městské kanalizace. V roce 2001 byla dokončena rekonstrukce ČOV, instalace veřejného osvětlení u zdravotního zařízení, výstavba zdravotního střediska, 4 bytových jednotek a nástaveb šesti bytů. Od revoluce do roku 2001 obec proinvestovala celkem přibližně 94 650 000 Kč!

Chlumčany jsou dnes spokojeně a poklidně žijící obcí. Jejich vývoj z posledních let dává tušit, že takové zůstanou i v budoucnu.

Použitá literatura:
Ing. Z. Holý - Chlumčany a jejich obyvatelé. OÚ Chlumčany 1999
Procházková J. - Dobřansko a Chlumčansko na počátku III. tisíciletí. Jana Procházková 2001