Obecní úřad Chlumčany
Komenského 377
334 42 Chlumčany
Telefon: 725 968 994
E-mail:
urad@obec-chlumcany.cz
ID datové schránky: izfbq8z
Číslo účtu: 2728361/0100
Chlumčany jsou na historické památky velmi chudé. Od počátku 18. století nebyly již sídlem vrchnosti, nikdy nebyly ani farní vesnicí a časem se změnil zemědělský ráz obce v průmyslovou oblast.
Poslední známky rané architektury připomíná zachovalý zbytek rytířské tvrze v tzv. „Kazamátu,“ dále kaple Panny Marie na Vrchu z 18. století umístěna do areálu hřbitova a několik křížů a božích muk v obci a okolí.
Kaplička u tzv. „Kostelní cesty“ do Dobřan byla v roce 1938 včleněna do areálu hřbitova. Slohově a interiérem patří mezi málo významné lidové stavby z 18. století.
Socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora z roku 1888 stojí v ulici u Svatopluka Čecha. Místo je lidově nazýváno „U křížku.“
Nejstarší dochovanou památkou jsou kamenné mezníky pořízené při novém vyměřování hranic statku Adamem ze Steinau v roce 1707.
Chlumčany měly rovněž celou řadu spolků různého zaměření, které vznikaly a zanikaly. Jediným spolkem, který přežil všechna období je dosud aktivní sbor dobrovolných hasičů a myslivecká jednota, dnes pod názvem „honební společenstvo.“ Své místo tu má organizace zahrádkářů. Významným sportovním oddílem je TJ Keramika Chlumčany.
Kulturní život v obci nabízí návštěvu knihovny nebo organizované taneční zábavy. Dodnes jsou Chlumčany pověstné rockovými koncerty.
Lidové zvyky a tradice, které se vyvíjely několik staletí, už takřka vymizely. Pojďme si však připomenout některé zapomenuté tradice.
Na Nový rok, kdo dlouho vyspával, dostal výprask. Štěstí v roce se předpovídalo podle toho, koho dotyčný ráno jako první potkal. Byl-li mladý, čekalo jej štěstí. Velkým neštěstím bylo potkat ráno starou bábu.
Tato tradice se uchovala dodnes. Po staveních chodívají hoši převlečeni za biblické postavy Kašpara, Melichara a Baltazara a koledují štěstí a zdraví. Druhý den se v kostele světila sůl, křída a jiné předměty. Dům se kropil svěcenou vodou, někdy i pole. Svěcená voda se kápla do máselnice, špetka svěcené soli se přidávala do krmení dobytku. Od 6. 1. do Popeleční středy se slaví masopust. Předchází tomu „tučný“ čtvrtek, kdy se připravují masité pokrmy a konají se zabíjačky. Masopust je spojen nejen s dobrým jídlem, ale i s muzikou a průvodem roztodivných masek. Masopust končívá pohřebním obřadem, kdy se vycpaný panák jménem Bachus vhazuje za vesnicí do vody.
Hromnice – očišťování Panny Marie. Staré ženy dávaly světit v kostele svíce, tzv. Hromničky, které se zapalovaly při bouřkách, „aby neuhodilo.“
Sv. Blažej – rozsvícené hromničky se v kostele dávaly křížem pod hrdlo, čímž se mělo zamezit bolestem v krku.
12.3. sv. Řehoř býval svátek škol, neboť býval jejich patronem. V ten den se děti neučily, obcházely stavení a dostávaly pamlsky, z těch pak pan učitel vystrojil ve škole hostinu. V tento den měl hospodář poprvé orat pole. Mezi vrata se dával krajíc chleba a vejce tak, aby je sedlák přejel vozem, což mělo zajistit hojnost při žních.
Začínají ve čtvrtek, kterému se říká zelený. Na „zelený“ čtvrtek chodili lidé do polí, trhali žito a pak si je dávali do postele, prý proti blechám. Na „velký“ pátek ráno se lidé omývali vodou, ponechanou od předchozího dne stát venku. Vodě se říkalo „zlatá“ a měla chránit obyvatele před neřestmi. V ten den se pekly „jidášky“ mazané medem nebo sirupem a jiné jídlo se jíst nesmělo. Něco rozbít znamenalo neštěstí po celý rok a zametání pavučin mělo zajistit hodně peněz. Hospodář o této půlnoci plavil koně, těch se pak nechytla žádná nemoc a získali zázračnou sílu. Na „bílou“ sobotu se všichni při prvním zvonění běželi omýt, „aby byli hezcí,“ a jelo se na mši do Plzně. O velikonočním pondělí chodili hoši s pomlázkami od stavení ke stavení a koledovali si pomlázku, vajíčka. Odpoledne se pak na louce konal málo známý zvyk „popovejšání.“ Bylo to vyhazování vykoledovaných vajec do výšky. Ráno se v těchto dnech nesmělo zvonit, neboť „zvony odletěly do Říma.“ Jejich úkol převzali vesničtí hoši, kteří již za rozbřesku šli „chřístat.“ Ranní chřístání mělo budit lidi na roboru a večerní nahrazovalo klekání. Stejně se chodilo druhý den a v sobotu ráno již byla vybírána odměna v podobě malovaných vajec.
Prováděly se při něm stejné žertíky jako dnes.
Pastýři a husopasky obvykle poprvé vyháněli na pastvu. Chodilo se poprvé na trávu. První neděli po sv. Jiřím bývala muzika zvaná „kravské hody.“ Ženy platily hudbu a měly volenku.
Noc na 1. května byla kouzelná, noc čarodějnic. Proti nim se konala různá opatření. Dobytku se dávala tráva z devíti mezí nebo otruby se solí a kořením. Stavení se vykropilo svěcenou vodou a četlo se evangelium. O půlnoci hospodář práskl bičem nebo vystřelil na zahradě ránu, aby čarodějnice zahnal. Práh stavení se sypal pískem a položila se na něj větvička pichlavého trní. Večer se zapalovaly ohně a děvčata přeskakovala.
V předvečer máje se stavěla a dodnes ve vesnicích na návsi staví májka. Podle výšky májky se poznala síla a počet mládenců ve vsi. Máj mívala jeden, někdy i dva věnce. Malé májky se stavívaly u domů svobodných děvčat. Dodnes na vsích existuje kreslení a psaní vápnem na silnicích a ulicích, zrovna tak jako májová tancovačka.
Konaly se církevní pouti do polí, aby se vyprosila bohatá úroda. Současně se v polích čistily studánky.
Hospodáři stříleli do vody, čímž měla být zajištěna její nezávadnost.
Noc na 25.6. byla považována za kouzelnou. Znovu se skákalo přes ohně a děvčata přes ně přehazovala věnce. Které nepřeletěl, ta měla do roka chovat, nebo zachytil-li se na stromu, měla se do roka vdát. Hospodáři připravovali nová opatření proti čarodějnicím. Na dveře chléva malovali tři kruhy a tři kříže. Po dvoře se rozhazoval písek a do hnoje se zapichovala větvička trní. V tuto noc kvetlo zlaté kapradí a vykopávaly se poklady.
Hospodáři v tento den začali sklízet obilí, což mělo zajistit zdárný průběh žní.
Děti se v tento den nesměly koupat, neboť štír „otrávil vodu.“ V neděli po sv. Bartoloměji se pravidelně konaly obžínky, nikoliv dožínky.
Světilo se obilí k pozdnímu setí.
Na Plzeňsku se nazývalo Císařské hody, a to od roku 1786, kdy byl patentem ujednocen tento termín. Vedle církevních slavností se konala hostina, tzv. trachtina. Následující pondělí chodili hoši převlečeni za děvčata od domu k domu a dostávali koláče. Němečtí osadníci v tento den konali obřad „stínání kohouta.“
Navštěvují se hřbitovy, zdobí se hroby a zapalují svíčky. O všech svatých měla děvčata pít hodně mléka, aby byla hezká.
V tento den se měnila čeládka u hospodářů a v panských dvorech, najímal se obecní kovář a pastýř, přičemž se konala slavnost zvaná „bejčí svatba.“ Pokud se čeledín po nástupu do služby zavázal, že si nebude solit brambory (z důvodu drahé soli), v tento den dostal zdarma košili nebo dřeváky. Místy se udrželo úsloví, že ten, kdo často mění zaměstnání – martinuje.
Byl to věštební den svobodných děvčat
Zvyk se dochoval do současnosti, bohužel se stejně jako vánoční svátky velmi zkomercioval.
Osoba omotaná povřísly a slaměným copem s nožem v ruce chodila do stavení a hrozila dětem, které se nemodlily, že je rozpáře a vycpe hrachovinou.
Začínají adventem, od neděle následující po sv. Kateřině – 25.11. Kromě církevních pobožností se od tohoto dne zahajovaly „přástky“ – předení lnu a „dračky“ – draní peří.
Dodržovalo se velmi mnoho zvyků, některé se udržely dodnes. Např. kdo se celý den postil, mohl večer vidět „zlaté prasátko,“ podle rozkrojených jablek, skořápek z ořechů se svíčkou na vodě nebo litím olova do vody se věštilo štěstí, neštěstí či dokonce smrt. Dobytku se dávaly otruby a ochutnat z jídel štědrovečerní večeře, chudí dávali jen kousek osoleného chleba. Pekla se štědrovečerní „calta,“ dnes vánočka, cukroví atd. Mezi štědrovečerní pokrmy patří i dnes „kuba“ z krup, hub a česneku nebo černá omáčka ze švestek, ořechů, datlí, mandlí, rozinek, zahuštěna perníkem.
Ráno se dával za okno kousek sena pro „Ježíškovo oslátko.“
Hospodář připravoval v tento den obilí k jarnímu setí za motliteb a ometáním posvěcenou kyticí klasů. Koně se omývali svěcenou vodou, neboť sv. Štěpán byl považován za jejich patrona.
Dávalo se světit víno a bylo tak považováno za lék. Pověra vznikla z toho, že sv. Jan Evangelista měl být otráven, ale jed mu neublížil.
Sv. Silvestr se nepokládal za příliš významný svátek. Prováděli se věštby a nebylo zvykem pít alkohol.